POLÁČEK JOSEF - osobní stránky

Jeníček a Mařenka jsou zrůdy!

Byly jednou v jedné rodině dvě děti. Jedno se jmenovalo Jeníček a druhé Mařenka. Na tom by nebylo nic divného, jenže ona i Mařenka byla kluk. Prostě se tak jmenoval, protože mu jeho rodiče dali jméno Mařenka, stejně se jmenovali i jeho tatínek a maminka. Aby jej odlišili od ostatních dětí, dali mu tedy ještě jméno Karel, ale to bylo zbytečné, protože mu stejně nikdo jinak neřekl. Abych nezapomněl, on byl vlastně i Jeníček také Mařenka, protože to byli bratři, i když nevlastní: táta Mařenka si vzal po smrti své manželky, která se jmenovala Mařenka, druhou ženu, která se sice jmenovala Marie, ale aby se to nepletlo, všichni jí stejně říkali Mařenka, takže u Mařenků se nikdo nikdy ani splést nemohl. Kdykoli někdo doma zavolal "Mařenko!", ozvala se celá rodina a to si pak mohl ještě vybrat, na koho vlastně volal. A když si nemohl v té rychlosti vzpomenout, tak jej všichni zmlátili, a když se jej pak ptali, od koho má ten monokl pod okem, tak řekl, že od Mařenků, a tím bývalo všechno vysvětleno.

Jak se dá předpokládat, po čase se v této rodině začalo projevovat šílenství a začalo to u tatínka Mařenky. Pokud si snad myslíte, že jde o tatínka Mařenky Mařenkové, tak to tedy ne! Šlo o otce tatínka Mařenky, Mařenku seniora, kterému se najednou po tolika letech ta jména nějak začala plést a rozčilovalo jej, že už mu po tolika letech, kdy mu jinak nikdo neřekl než Mařenko, začali lidé říkat Mařeno a to jej štvalo. Nejvíce jej rozčilovala dvojice dětí Jeníček - Mařenka (vlastním jménem Karel). Ti jej dokonale pletli už tím, že když chtěli Marky (dřívější měnu v Německu), rozhodli se, že vymění Mařenku za Mařeny a chystali velký veksl.

Starý Mařenka už to psychicky neunesl a jednoho dne zcela nenápadně pozval Jeníčka s Mařenkou do lesa na piknik, kde jim chtěl ukazovat perníkovou chaloupku. Tvrdil to tak přesvědčivě, že tomu sám uvěřil, narozdíl od obou dětí, které tuto pohádku ještě nezapomněly, i když jim už bylo dvaadvacet a čtyřiadvacet let (byla to totiž dvojčata) a oba už začínali nesměle pokukovat po děvčatech, které by se měla, jak jinak, než bylo v rodě zvykem, jmenovat Mařenka! Jednoho krásného dne se mu to podařilo. Nebylo to snadné, protože aby dostal děti do lesa, kam je už lákal dlouhou dobu, použil rafinovanou fintu a oba sourozence opil rumem skoro do němoty. Bylo mu sice rumu líto, ale musel ho obětovat, jinak s ním do lesa nechtěli jít. Nějdříve nechtěli jít, protože byli střízliví a věděli, že je do lesa Mařena chce vylákat pod nějakou záminkou, potom byli už moc opilí a nemohli ani chodit... Ale starý Mařenka byl vykutálený filuta a napovídal jim, že má v lese schovanou ještě jednu láhev rumu. To rozhodlo!

Pokračování příště...

Nahoru