POLÁČEK JOSEF - osobní stránky

Maturitní šplechty

Když se snaha míjí účinkem...

Zkoušející: „A vzpomínáte si na nějaké dílo ze staroslověnské literatury?“
Student: „Tak to byla třeba ta Hospodyně pomiluj ny“ (už jsem se nechytal za hlavu, protože jsem slyšel i verzi Hospodyně, pomiluj mě)

Zkoušející: „Říkal jste, že Karel Havlíček Borovský patří do NO (pozn. Národní obrození), zdůvodněte nám, proč?“
Student: „Tak ten Karel Havlíček Borovský do toho obrození patří tím svým pohřbem, protože on byl ten mučedník a Božena Němcová mu dala na hlavu trnovou korunu.“

Zkoušející: „A jak se chovali ti představitelé církve v době husitské?“ Student: „No, nekřesťansky.“

Zkoušející: „O čem byla Válka s mloky?“ Student: „Ve Válce s mloky přirovnává Čapek lidstvo ke zvířatům.“
Zkoušející: „Co to byl ten Krakatit? (v zoufalé snaze ze studenta něco vyždímat, ačkoli úryvek před ním jasně dokazuje, že je to třaskavina)
Student: „Aspirin.“ (komise v rozkladu, jasně tím překonal experta, který sebejistě tvrdil, že Krakatit je „hrad v Polsku“)

Zkoušející: „Jak rozumíte pojmu ohlasová poezie?“
Student: „To je nějaké ohlášení.“

Zkoušející: „Jak byste nahradil verš: „Pán nepán se sejdem. (Pocestný, J.Vrchlický)?
Student: „Muž nemuž?“
Jiný expert: „Šéf nešéf?“

Zkoušející: Poslouchá studenta, jak se snaží něco vymyslet ke Škvoreckému...
Student: „Škvorecký? Jo, ten se podílel na naší státní hymně…“ (češtinář téměř zlomil svoji tužku)

Zkoušející: „No, a o kom ten Mácha psal? O jaké etnické skupině?“ (předsedkyně komise se snaží napovědět)
Student: „O cikánech, tedy Romové, abych neurazil….“

Zkoušející: „Jak vypadá takový typický impresionistický obraz?“
Student: „No, je takový zaflákaný...“

Zkoušející: „Uveďte nějaký příklad římského spisovatele.“
Student: „Tyfus.“
Zkoušející: Nevěřícně: „Cože?“
Student: Přesvědčivě: „No, Tyfus.“ (na předsedu komise jdou mdloby...)

Zkoušející: „Můžete nám říci něco o Boženě Němcové?“
Student: „No, Božena Němcová, tak ta měla spoustu mladých milenců a ve chvílích, kdy neměla do čeho píchnout, tak psala pohádky.“

Zkoušející: „Vzpomenete si na nějakou povídku z Povídek Malostranských?“
Student: „Tak třeba Týden v Tichomoří.“ (komise si utírá pot z čela)

Zkoušející: „Když tedy mluvíte o nejstarší světové literatuře, můžete nám říci, něco o Mohamedovi a Koránu?“
Student: „Tak Mohamed byl Žid a Korán vznikl v Indii.“ (češtináři se v tu chvíli otevřela kudla v kapse... a začíná ho úporně bolet hlava)

Zkoušející: (snaží se ze studenta získat nějaké informace o NO) Student: „Jungmann vytvářel spoustu nových slov, třeba ten kapesnos...“ (čtete dobře)

Zkoušející: „Z čeho byl ten pergamen?“ (po zoufalé snaze komise studenta nevykopnout, když o středověké literatuře nic neví)
Student: (zarytě mlčí)
Předsedkyně komise: „Tak papír to asi nebude, ten je rostlinného původu, že?“ (háže záchranný kruh)
Student: „Ze dřeva?“ (zkoušející si mne ušní boltce)
Zkoušející: (už to nevydržel) „Z kůže, kolego...“
Student: „Z lidské kůže“, vyhrkl.
Zkoušející: (jdou na něj mrákoty) Na pokraji sil: „To byl ten středověk drsnej, co?“

Zkoušející: (už dost zpruzenej) „Víte o čem byla ta Jiráskova Lucerna?“
Student: „Tak kněžna chtěla toho mlynáře sbalit, ale on se nedal... A pak rozbila tu lucernu.“

Zkoušející: (řekne studentovi, že příklad křesťanského dogmatu je třeba „neposkvrněné početí“)
Student: „No třeba u Máří Magdaleny…“ (Zástupkyně: „Tak tam asi ne“. Komise začíná propadat beznaději.)

Zkoušející: „A kdo to byli ti bohatýři?“ (snaží se dovést studenta k správné odpovědi)
Student: „Tak to byla ta bolševická revoluce...“ (češtináři se dělají před očima velká červená kola)

Zkoušející: „Povězte nám tedy o J. Swiftovi.“
Studentka: „Tak J. Shift vyrůstal u řeky, měl šťastné dětství... a to ho pak ovlivnilo a napsal Život Marka Twaina.“ (na zkoušejícího dolehla totální deprese.)
Zástupkyně: „Tak to asi ne, že? Řekněte nám prosím něco o tom Gulliverovi...
Studentka: „Gulliver, no, tak ten byl malej a dostal se do země trpaslíků a pak byl velkej a dostal se do země obrů...“ (komise propadá maniodepresivním záchvatům...)

Zkoušející: (Student si vytáhl otázku o české středověké literatuře, ale nedokázal říci vůbec nic. Protože jsme mu chtěli dát nějakou šanci, písemku napsal na 3, tak jsme mu umožnili přejít k jazykovědné otázce: umělecký a publicistický styl.) „Povězte nám tedy něco o uměleckém a publicistickém stylu.“
Student: „Tak umělecký styl používá výhradně spisovnou češtinu.“
Zkoušející: (už dost dožraný) „Určitě?“ Student: (nejistě) „No, ano, používá hlavně spisovnou češtinu a...“
Zkoušející: (skočí mu do řeči) „Prosím Vás, je hovno spisovné slovo?“
Student: (student se zarazí, komise zpozorní) „No, není... Jo! (vítězoslavně) Hovno hoří!“, blikne mu.
Zkoušející: „Četl jste Hovno hoří?“, ptá se češtinář netrpělivě.
Student: „Jen jsem viděl film, který byl podle něj natočený“.
Zkoušející: (rezignovaně) „A jak mluví většina postav v tom filmu?“
Student: „Hm (chvíli přemýšlí), nespisovně.“
Zkoušející: „Aha, jak to? Považujete Hovno hoří za umělecké dílo, nebo ne? Vždyť jste řekl, že v uměleckém stylu se používá spisovná čeština.“
Student: (už dost zmatený, kolegyně potlačuje smích) „No, jo, asi jo, je to umělecké dílo.“
Zkoušející: „Tak nám tedy vysvětlete, proč se v řadě uměleckých děl používají vulgarismy? Znáte něco od Hrabala nebo Párala?“
Student: „No jo, tam se často mluví nespisovně.“ Zkoušející: „Vraťme se k tomu hovnu, (komise už smích nepotlačuje) může ho spisovatel použít v uměleckém stylu?“ Student: (pot se z něj řine) „No, nemůže...“
Zkoušející: (nasupeně) „Jak to, vždyť jste sám řekl, že Hovno hoří je umělecké dílo?“
Student: (už mu svítá) „No, vlastně může. Používá se vlastně docela často… (komise polomrtvá smíchy) Tedy, nespisovná čeština…“
Zkoušející: (viditelně unaven.) „Dobře, dobře... můžete jít...“

(Zástupkyně, která se po celou dobu dobře bavila, se přikloní ke zkoušejícímu a zašeptá: „Tak tenhle student, až se bude večer bavit v hospodě a někdo se ho zeptá, o čem byla maturita z češtiny, může po pravdě říci, že o hovně.“)

Dotaz nakonec: Proč nemůže kantor říci studentovi: "TY VOLE!"?

Nahoru